Babel:Cs/Česko

From Uncyclopedia, the content-free encyclopedia.

Česká Necyklopedie byla převedena na http://necyklopedie.wikia.com

The Czech Necyklopedie has been moved to http://necyklopedie.wikia.com

Česko
Cheque Republic

(Flag) (Coat of Arms)
Motto: "Motto: Pravda vítězí (Anglicky "Truth prevails, and thats why we lose")"
National Anthem: The Archer's March
National Anthem of EU: Brother John
Official language	Czeckers
Capital	Praha
Government	changes every 6 months
Political system	Kleptocracy
President	to be announced by former president, who has not been announced yet, they almost had one, but his paperwork was not in order, which is a huge issue in the Czech Republic
Národní hrdina
Mezinárodní hrdina
Independence	1968
Měna	()
Náboženství	euroskepticismus

Česko je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem.

[edit] Dějiny

Dějiny Česka tvoří dlouhá řada prohraných bitev, neschopných, hrabivých a omezených vládců, podrazů, lží, nenávisti, hloupých rozhodnutí a zcela unikátní lenosti. Pozoruhodné přitom je, že na počátku dějin Česka legendární praotec Čech přišel do neobydlené a prosperující země, která oplývala mlékem a strdím (nelze dnes již s určitostí určitostí říci, co ona streď vlastně byla, existuje ale domněnka, že šlo o chmel).

Nějaký čas dokázaly pak ještě české kmeny prosperovat, protože získávaly jistý ekonomický profit z obchodu s otroky, později ale začaly do otroctví prodávat i své soukmenovce a po té, co Přemyslovci vyvraždili poslední zbytky alespoň částečně inteligentních a pracovitých Slavníkovců, již nastal definitivní a všeobecný úpadek a doba temna.

Jistou nadějí se na krátko jevilo relativně šťastnější období po prohrané bitvě na Bílé hoře, kdy do Česka přišli noví vládci nezatížení českým genetickým fondem. ale i ti brzy zabředli do hašteřivých místních poměrů a nakazili se příslovečnou slovanskou trudnomyslností. Snad jedinou světlou kapitolou v dějinách Česka bylo krátké období po tzv. Mnichovské smlouvě, dnes je však jisté, že ani tento poslední pokus o povznesení místních poměrů se v Česku nezdařil.

[edit] Mnichkovská smlouva =

V roce 1938 Německo požadovalo více prostoru pro páchání genocidy a obrátilo svoji pozornost na Československé Sudety. Toto úzké a naprosto nepoužitelné pásmo země, bylo šťastným rozhodnutím mocností přisouzeno jako úplatek Německu (šlo o elegantní politické řešení problému Sudet, které navrhnul během kuloárních jednání prezident Edvard Beneš). Německo však pokračovalo a zabralo zbytek Československa, odvolávajíce se na stylistické chyby v textu smlouvy. Velká Británie a Francie se rozhodly tento drobný přehmat přehlédnout s tím, že je to tentokrát už opravdu ale opravdu(!) naposledy. Pochopitelně, že se tento osvědčený postup stal precedentem pro následnou anexi Porýní, Rakouska, Polska, Dánska, Norska a nakonec i Francie.

[edit] Budování socialismu

Padesátá léta minulého století byla zlatou érou budování socialismu a světlých zítřků v Česku. Socialismus zalil celé Česko, v menší míře pak Moravsko a ještě méně Slovensko, prakticky přes noc, právě tak jako ze dne na den rozkvétají z jara šeříky na petřínských stráních.

Budování socialismu v Česku by bylo mnohem stratiplnější bez zázemí Druhé světové války. Po obsazení Československa si Němci uvědomili, že ve svém dějinném projektu Drank nach Osten nepočítali s tím, že jim budou stát v cestě Češi. Češi se v období protektorátu sice projevili jako ochotní denunciátoři a udavači, byli ochotně pro německou armádu i levně pracovat, jejich zbrojní produkce byla ovšem tak nekvalitní, že ji bylo možno považovat spíše za sabotáž. Ještě horší to pak bylo s českými branci, kteří se hromadně pokoušeli hlásit do Wehrmachtu. Jediným řešením bylo okamžitě oddělit český živel od inteligentních a spolehlivých Slováku a to zřízením protektorátu Böhmen und Mähren a samostatného Slovenského státu.

Po prohrané válce se Slováci slitovali na svými chudými západními bratranci a přijali (naposledy) Česko do společného státního ��tvaru, který Slováci z ohledu na aorgantní český nacionalismus pojmenovali opět Československo.

Co Čechům chybělo při podpoře německé branné moci, to překvapivě projevili při budování nové socialistické vlasti a v této oblasti přestihli zcela jednoznačně i Slováky. Rozkvět ideálů socialismu v padesátých letech nemá obdoby v dějinách Česka, řada Čechu se tehdy dokonce naučila i číst, aby po večerech mohli studivat díla klasiků marxismu-leninismu.

To, že toto období prosperity je pro české poměry nepřirozené se začalo projevovat v šedesátých letech, kde vedoucí komunistická strana postupně začala nezodpovědně experimentovat s rozvolňováním socialistické ekonomiky, výuky marxismu-leninismu na školách a koncem šedesátých let dokonce zkusili i částečně omezit cenzuru. Výsledkem byla naprostá katastrofa roku 1968, kdy komunističtí vůdci zcela selhali ve své dějinné roli a nebýt téměř absolutní podpory ideálů socialismu ze strany Čechů, není vůbec jisté zda by tehdy socialismus v Česku přežil.

Řízení obrodného normalizačního procesu, který vrátil Česko tam kam patří a kam se všichni Češi toužili dostat, byl pověřen soudruh prezident Gustáv Husák. S postupujícím věkem mu ovšem přirozeně ubývalo sil a energie a v roce 1989 došlo ke krvavému puči, označovanému též jako Sametová revoluce, kdy Češi po řadě let spokojeného života, sociálních jistot a prosperity opět jednou zapomněli, co je pro ně nejlepší a se vrozenou tupohlavostí se rozhodli, že si budou vládnout sami a že nepotřebují mít v ústavě zakotvenu vůdčí úlohu KSČ.

[edit] Restaurace socialismu a členství v EU

Roky po krvavé Sametové revoluci v roce 1989 jsou snad nejtemnější kapitolou dějin Česka. Blahobyt, který Česku přinesl v rámci internacionální pomoci Sovětský svaz dokázali Češi během pár let zcela rozvrátit a přivést prosperující socialistickou republiku k bankrotu. Státní dluh Česka během jednoho roku vzrostl na stonásobek HDP Spolkové republiky Německo. Za této situace již nedokázali Slováci udržet nad hladinou potápějící se ekonomiku Česka a v roce 1993 opustili společnou federaci. Jako projev dobré vůle ponechali Česku původní společnou vlajku, aby Češi mohli předstírat, že oni jsou ti, kdo jsou nositeli tradice zaniklého Československa.

Česko v následném období období přežívalo pouze díky humanitární pomoci OSN a EU. Protože tato situace byla dlouhodobě neudržitelná, dohodli se představitelé Evropské unie spolu s reprezentanty kandidátských zemí na tajném jednání v Bratislavě koncem roku 2002, že přetože Česko nesplňuje jediné z kriterií, které musely splnit všechny ostatní kandidátské země, budou veškeré statistiky upraveny a přijato bude i Česko. Jelikož Češi opět jednou nepochopili, jak se mají zachovat, hlasovalo 83% v referendu proti vstupu do EU a referendum muselo být na poslední chvíli na Českém statistickém úřadu zfalšováno. Formálně se pak Česko stalo členským státem Evropské unie 1. května 2004.

[edit] Města

[edit] Praha

[edit] Brünn

[edit] Ostrichava

[edit] Jablonec

[edit] Jazyk

Čeština je extrémně složitý jazyk, který byl uměle vytvořen v osmém století našeho letopočtu jako tajná kódová řeč pro zmatení zemí táhnoucích cizích žoldáků. Nikdo nedokáže česky mluvit správně a každý cizinec, který se pokusí tento jazyk naučit utrpí těžkou duševní újmu. Základem výuky češtiny je týraní cizinců výslovností písmene "ř", každý kdo je dokáže vyslovit je považován za Čecha; je to vlastně jediný bod, který musí splnit žadatel o české občanství - je mu předložena stránka popsaná slovy, kde každé obsahuje alespoň jedno "ř" a hovoří se o temných úkonech jako "řezník řeže řízky" či "třistatřiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřiatřicet stříbrných střech" a podobně. Mnohem snažší je pro cizince výslovnost českého "r", velmi populární u studentů četiny je věta "strč prst skrz krk", která neobsahuje jedinou samohlásku.

Je obecně známou skutečností, že největší šance měl při volbě nového Papeže kardinál Vlk, který ale nakonec neuspěl z jediného důvodu a to, že nikdo nedokázal vyslovit jeho jméno.